Březen 2013

Fotky 9,6 - dva světy

28. března 2013 v 16:10 | Any |  Fotky
Zkus něco (s)nového!




Any

Diana F+

27. března 2013 v 17:13 | Any |  Lomografie


Zdravím!
Tak mám nový přírustek do mé fotografické rodinky. Je to lomograf Diana F+ :) Zamilovala jsem se do tototo foťáku na první pohled no a teď už ho mám doma x) Myslela jsem, že bude problém ho zprovoznit, protože prý nikde není český návod, ale zas tak složité to nebylo. Na youtube je mnoho videí, takže se není čeho obávat. x)
Lomografie mě opravdu dostala, snímky vypadají kouzelně a mají atmosféru. Snad tak budou vypadat i ty mé x)

Pravidla lomografie:
  1. Své LOMO si berte všude s sebou.
  2. Používejte jej kdykoliv - ve dne i v noci.
  3. Lomografie není překážkou ve vašem životě, ale jeho součástí.
  4. Střílejte od boku.
  5. K objektu, který chcete lomografovat se přibližte co nejvíc.
  6. Nemyslete.
  7. Buďte rychlí.
  8. Nemusíte vědět předem, co zachytíte na film.
  9. Nemusíte to vědět ani potom.
  10. Nedělejte si starosti s pravidly.
(zdroj wikipedie.cz)

Any

Mám pár otázek...

25. března 2013 v 15:58 | Any |  Výkřiky


Kým vlastně jsem? Jsem vůbec? Jestli ano, proč? Co je to duše? Co je to tělo? Jen obal toho, co se skrývá uvnitř? Obal nehmatatelného "nic"? Co jsou to vlastně pocity a emoce? Existují? Jak se dá popsat opravdová bolest? Dokáže mi vůbec někdo porozumět a pomoct mi? Jak chutná prázdnota? Co je po smrti? Co je to zázrak? Je čas relativní? Proč se mi zrychlí srdce, když tě vidím? Máš mě rád? Políbíš mne někdy? Co jsou vlastně sny? Můžeme je uskutečnit? Probudím se někdy?

Omlouvám se...

Any


Fotka 9,5 - svíce

24. března 2013 v 15:27 | Any |  Fotky


Inspirováno písničkou v celém článku :)

Nic než teď neexistuje, pochop...

22. března 2013 v 20:30 | Any |  Výkřiky

Dokud dýcháš, jsi šťastlivec. Dokud dýcháš, můžeš být kýmkoli, svět může být jakýkoli. Ber tato slova do hloubky, ano? Dýcháš, narodil jsi se s obrovským srdcem a krásnou duší. Smál jsi se a plakal jsi, kdy jsi chtěl. Nebyla minulost, nebyla budoucnost, nic z toho, existovalo jen teď. Vnímal jsi zvuky, barvy, vůně a hlasy, viděl jsi anděly a zázraky a byl jsi šťastný. Pln radosti z prvních vloček, pln úsměvu a lásky, kterou jsi rozdával. Svět byl jen tvůj. Dokud tě nezačal pohlcovat systém. Všichni ti začali říkat, kým by jsi měl být a co by jsi měl dělat. Fantazie mizela a s ní i opravdové žití. Najednou už nezbýval čas radovat se z maličkostí a být sám sebou. Byly tu daleko "důležitější" věci, které jsi "musel" dělat. Bylo ti to tak nařízeno. Už jsi nemohl zastavit uprostřed města, jen tak rozpřáhnout ruce a užívat si prvních sněhových vloček, to se přece nesluší. Napadlo tě to, napadá tě mnoho věcí, ale prý by jsi měl přestat, myslí za tebe přece jiní. A tak to bez boje vzdáš. Sklopíš oči k chodníku a jdeš domů, bez myšlenek. Když přijdeš, usedneš k televizi a vstřebáváš nové informace. Každé slovo se odráží v hlubinách tvého skoro mrtvého mozku. Němě zíráš před sebe. Po několika hodinách jdeš spát. Ulehneš a za chvíli jsi v jiném světě. Všechno je barevné, lidé na ulicích se přátelsky usmívají, vše je zaplaveno láskou. Sny a vlastní myšlenky jsou tady volné... Vyděšeně se probudíš, přerývaně dýcháš, srdce ti buší a mozek pracuje. Co se to stalo?! Byl jsem mrtev? V hlavě se ti ozve: "Ne, mrtev jsi byl doteď. Je čas žít. Je čas změnit se." Je noc, myslíš si, že blouzníš a tak si opět lehneš. Nemůžeš usnout, cítíš v sobě energii, cítíš se ŽIV. Ráno roztáhneš s úsměvěm rolety a slunce ti ozáří tvář. Protáhneš se, zavřeš oči a nadechneš se. A pak zjistíš, že už nechceš být stejný. Máš chuť přijmout dar života, přijímáš ho. Utíkáš ke své ženě a nežně ji probudíš polibkem. Povíš jí, co se děje. Ona ti řekne, že se jí zdálo to stejné. Obejme tě. A v tu chvíli věříš, že změníš svět. A začínáš od sebe, začínáš znova. Přijímáš sebe. Dýcháš, žiješ, jsi dítětem. TEĎ.

Any


Fotky 9,4

19. března 2013 v 12:33 | Any |  Fotky



Any

Fotky 9,3 - děti

17. března 2013 v 10:54 | Any |  Fotky
Fotky jsou z trhů, které proběhly o víkendu u nás na vesnici x)


Fotka 9,2 - samota

15. března 2013 v 20:13 | Any |  Fotky
Bráška se (ač nerad) stal opět modelem x)



Any

Fotky 9,2 - detaily

13. března 2013 v 16:54 | Any |  Fotky

Vstříc dobrodružství

11. března 2013 v 20:37 | Any |  Výkřiky
(foceno minulý rok)

Stojíme v nádražní hale. Plní očekávání, radosti a naděje. Konečně přijdeme na řadu. "Kam to bude?" zeptá se paní za přepážkou vykukující zpod přísných brýlí. Oběma nám otázka připadá směšná. My přece nevíme kam, chceme za dobrodružstvím! Paní už začíná být nevrózní a tak M.* po chvilce prohodí: "Který vlak jede nejdřív?" Prodavačka ukáže za nás na obrovskou tabuli příjezdů a odjezdů. Oba pohlédneme úplně nahoru a máme vybráno. M. rychle řekne prodavačce místo. "Ale tento vlak za minutu odjíždí z nástupiště!" řekně prodavačka celá rudá. Odvětí, že to nevadí, popadne lístky a batoh, přistoupí ke mě a zašeptá mi do ucha "Vyrážíme". Popadne mě za ruku a začneme utíkat. Všude je rušno, lidé si podívadjí a smějí se. Letíme nádražní halou, batohy nám skáčou na zádech a vlasy mi létají všude kolem. Utíkáme vstříc něčemu krásnému. Táhne mě za sebou a zrychlujeme a pak vyběhneme z haly na nástupiště. Všude je plno lidí a vlaků. Chvíli se rozhlížíme a snažíme se zorientovat. "Támhle!" zakřičí najednou M. a rozběhneme se k vlaku, který se už rozjíždí. Naskočí do posledních dveří a vytáhne mě k sobě. Vlak nabírá rychlost a vyjíždíme z nádraží. Celý udýchaný mě k sobě přivine a řekne "Miluji Tě." Pak mne políbí. Kolem ubíhá krajina, lesy, louky, potoky i říčky a my dva míříme vstříc novým zítřkům...

* M je prostě On. :) Ikdyž jeho jméno zní tak krásně, zůstane utajeno :)

Any